Půlnoční delikatesy:
Zlaté časy videa

Rozmach VHS přehrávačů i videopůjčoven vytvořil v 80. letech minulého století paralelní filmový trh. Letos si připomeneme některé z nejosobitějších, nejdivočejších, ale také nejdrzejších filmařů a produkčních firem, pro které bylo video primárním odbytištěm. V rámci snahy postihnout různé tendence a fenomény videotrhu vzdáme hold analogovým speciálním efektům i ambiciózním amatérům, zneklidňujícím slasherům i zoufalým plagiátům trháků, maskulinním fantaziím i emancipačním akčňákům. Sekce neobsahuje profláklé hity, protože ty byly vždycky rozpůjčované. Tak ale dostávaly šanci jiné kazety s klamavě lákavými názvy a obaly. Člověk se pak nestačil divit, do jakých roztodivně zábavných zákoutí kinematografie ho zmáčknutí tlačítka „play“ přeneslo.

Sekci přibližujeme také rozhovorem s dramaturgem Jiřím Flíglem.

Rozšíření domácích videopřehrávačů a na ně vázaný rozmach videopůjčoven v 80. letech minulého století měly dalekosáhlý dopad na audiovizuální průmysl i filmovou kulturu. Diváci poprvé získali nad filmy moc, což vedlo ke zrodu filmového fanouškovství, jak ho známe dnes. Právě onen potenciál podmanit si film, pouštět si ho opakovaně, rozebírat ho záběr po záběru, a dokonce ho vlastnit (byť z hlediska autorských práv pouze teoreticky) zprvu děsil velká studia. Ta se k nové technologii stavěla velmi odmítavě, byť se pro ně posléze videokazety staly stěžejním zdrojem příjmů. Prvotní averze studií vedla k tomu, že se videotrh stal doménou nezávislých podnikavců i poblázněných tvůrců z celého světa, kteří neustále hladovějící regály půjčoven zásobovali lacinými produkty z pokleslých populárních žánrů od akčňáků přes horory až po porno. Ostatně pornoprůmysl sehrál zásadní roli v prosazení formátu VHS, ale i v samotném fenoménu sledování filmů v pohodlí a soukromí domova.

V naší půlnoční exkurzi do dobových videopůjčoven se nicméně nevydáme do sekce za plentou, kde se nacházely hanbaté videokazety, ale stejně tak nebudeme lovit ani v předních regálech se seriózními tituly a mainstreamovými hity. Zůstaneme v žánrových sekcích, které brázdili filmoví nadšenci i nezletilí diváci, kteří s otevřenou pusou a očima navrch hlavy obdivovali tamní obaly kazet. A není se čemu divit, neboť přebaly na sebe strhávaly pozornost okázale přemrštěnými výjevy vyvolávajícími nerealistická očekávání. Rozhodovaly o tom, jestli kazeta zůstane na polici, nebo po ní někdo sáhne a dá jí přednost před dalšími desítkami i stovkami titulů ze stejného žánru. Ačkoli mnohé filmy nedostály tomu, co slibovaly jejich obaly, někteří filmaři ve snaze konkurovat hollywoodským bijákům i jiným trashovým produkcím přicházeli se stále divočejšími atrakcemi.

Letos si, atypicky na velkém plátně, připomeneme některé z nejosobitějších, nejdivočejších, ale také nejdrzejších tvůrců, pro které bylo video primárním odbytištěm. V rámci snahy postihnout různé tendence videotrhu vzdáme hold analogovým speciálním efektům i ambiciózním amatérům, zneklidňujícím slasherům i zoufalým plagiátům trháků, maskulinním fantaziím i emancipačním akčňákům. Každý titul, který se nakonec probojoval do finálního, geograficky pestrého výběru, v sobě slučuje určité specifické fenomény a dominantní (sub)žánry osmdesátkového videotrhu a současně zastupuje jistou výraznou produkční společnost či tvůrčí osobnost. Chtělo by se nadšenecky říci, že každý z prezentovaných režisérů či trendů by si zasloužil vlastní půlnoční sekci, ale střízlivou pravdou zůstává, že by to bylo hodně jednotvárné a přitom s ohledem na obsáhlost příslušných filmografií stejně nevyčerpávající. Sekce také záměrně neobsahuje hlavní profláklé kultovky příslušných kategorií, protože ty přece byly vždy rozpůjčované. Právě takto dostávaly šanci jiné kazety s klamavě lákavými názvy a přebaly. Člověk se pak jen nestačil divit, do jakých roztodivně zábavných zákoutí kinematografie ho zmáčknutí tlačítka „play“ přeneslo.

Jiří Flígl