Goran Marković v pátek večer obdržel z rukou ředitelky festivalu Radany Korené cenu Asociace českých filmových klubů. Tradiční zmrzlinový kornout přebral legendární srbský (původně jugoslávský) režisér s nepředstíraným vděkem a při spíše komorním předávacím obřadu v kinu Hvězda roztleskal celý sál, když po převzetí mikrofonu mluvil téměř bezchybnou češtinou.
„Mrzí mě to, ale hodně jsem už zapomněl. My teď s kolegy mluvíme česky jen tak z nostalgických důvodů,“ prohlásil usměvavý postarší muž, který za svoji padesátiletou filmařskou kariéru posbíral na stovku ocenění. Česky se Marković naučil v šedesátých letech v Praze při studiích na FAMU, aby mohl poslouchat přednášky Milana Kundery.
O svých studentských zkušenostech z Československa v době Pražského jara napsal knihu Česká škola neexistuje. Ta se sice českého překladu dočkala až v loňském roce, ale za to se vším všudy – kniha zahrnuje rozhovory se samotným autorem a také doplňkové texty, které českému čtenáři poskytnou kontext potřebný k pochopení pohledu cizince na dění druhé poloviny šedesátých let v Praze. Křest knihy se uskuteční tuto neděli ve foyer kina Hvězda ve 13:00.
Festivaloví hosté budou mít příležitost shlédnout ještě tři z Markovićových filmů: Kordon (2002), Tito a já (1992) a Falsifikátor (2013). V sobotu odpoledne pak účastníci LFŠ můžou absolvovat Lekci filmu podle Gorana Markoviće.
Vzácný host zůstane v Hradišti na Filmovce do neděle. V rozhovoru pro páteční Filmové listy řekl, že „se těší, že se seznámí s mladými lidmi“ a oni s ním, jelikož neví, jaká je jejich filozofie, a že Česko považuje za svoji druhou vlast. „Jednu dobu jsem i myslel v češtině,“ poznamenal ve Hvězdě při přebírání ceny AČFK.
text: Vojtěch Dvořáček, ČTK
foto: Petr Mlch, ČTK