Hudba by měla vyprávět příběhy a vzbuzovat představivost, myslí si violoncellista Jiří Bárta, který byl dalším hostem Četkastu na Filmovce. V podcastovém rozhovoru, který vznikl během studentského novinářského workshopu ČTK na LFŠ, mluvil i o tom, jak těžké je živě doprovázet němé filmové projekce nebo jak ho baví improvizace.
„Vždycky se snažím, aby má hudba vyprávěla příběh. Když máte obraz na plátně, příběh je tam daný. O to je to těžší pro muzikanta, vzbudit nějakou představivost posluchače. Nechci, aby hudba byly jen kuličky, noty, rychle, pomalu, nahlas a potichu, ale aby to byl živý element,“ uvedl světoznámý muzikant, který měl v programu LFŠ komorní koncert a živé hraní u filmové projekce.
Hudební doprovod němých filmů je podle Bárty poměrně náročná disciplína. V Hradišti vystupoval v duu spolu s pianistkou Terezií Fialovou. „U filmu Kabinet doktora Caligariho jsme se některé věci snažili opravdu vybrat podle obrazů a nálad. Ale vzhledem k tomu, že hrajeme dva, tak jsme si to opravdu museli připravit, vybrat hudbu, bylo to opravdu hodně náročné. Vzalo to daleko víc času, než jsem si dovedl představit a než jsem původně byl ochoten tomu dát,“ přiznal muzikant po projekci expresionistického němého filmu, který živě doprovázel na violoncello.
Bárta také prozradil, že hraní u němých filmů mají v rodině – dělal to už jeho prastrýc. „Byl to cellista a legionář, jeden z těch, co prošli tu známou anabázi na Sibiři. Pak se živil hraním po kinech. Tenkrát to byl významný zdroj obživy pro muzikanty. Zdědil jsem po něm obrovský archiv not, které byly na různé druhy nálad,“ uvedl Bárta, který doufá, že jednou tento historický materiál ve své práci využije.
Muzikant, co hraje i jazz a poslouchá rock, v poslední době preferuje hraní v malých sálech a pro menší publikum. „Já vždycky snil o velkých slavných festivalech a koncertech, na kterých budu účinkovat, ale když už máte nějaký věk, tak člověk zjistí, že čím větší a slavnější, tím horší divák,“ uvedl muzikant, který si zahrál s Českou filharmonií i Berlínskými filharmoniky.
V Četkastu na Filmovce Bárta také prozradil, že nemá rád typickou filmovou hudbu. „Všechna ta slavná jména, která vyprodávají koncertní haly. Takovou tu popisnou filmovou hudbu, která se drží děje jak přísavka a toho nebohé diváka rychtuje do nějakého směru. Mě to uráží,“ uvedl muzikant. Bližší jsou mu alternativnější hudební filmové směry, jako udělala například oceňovaná islandská violoncellistka a skladatelka Hildur Gudnadóttirová ve filmech Joker nebo Černobyl. I Bártu prý oslovili filmoví tvůrci, aby složil hudbu k českému snímku o legionářích, zatím je ale jednání na začátku a nemůže prozradit víc.
Celý rozhovor s Jiřím Bártou, kde se mluví i o sbírce 2000 vinylů, motorkách a tykání mezi profesory a studenty na pražské konzervatoři, si poslechněte v Četkastu na Spotify, Apple Podcast, Google Podcast a Lecton.
text: Alena Harciníková a Martina Vašíčková, ČTK
foto: David Urban, ČTK